Každý den se chystáme dělat to samé, jsme zajati v koloběhu našich životů, které se odvíjejí stále dokola, podle nastavených vzorců a vytváří tak systém úkonů, které znovu a znovu opakujeme. Tento stereotyp vede k jisté omezenosti vnímání reality.
Uniká nám spousta důležitých věcí okolo nás, kterých si nedokážeme všímat, neboť jsme plně zaujati svou prací, rodinou, svým okolím..
Pokud odhalíme tento zaběhaný cyklus stále stejného chování, máme napůl vyhráno 🙂
Můžeme udělat změnu, pokud ji udělat chceme a přejeme si vystoupit z tohoto věčného cyklení a naučit se vnímat život v této realitě jiným způsobem.
Automatické vykonávání opakujících se úkonů nás udržuje ve smyčce téhož kruhu událostí.
Naše pozornost je napřímena na stále tutéž činnost, což znemožňuje sledovat běh života novým pohledem.
Pokud jsme do své každodennosti začlenili jógu nebo jiné podobné cvičení propojené s vědomým dechem, dokážeme se odpojit od vnějšího hemžení a vtáhnout svou pozornost, své vědomí, dovnitř sebe.
Zaměřování pozornosti je jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou se máme v našich životech naučit.
Opustit to vnější, jako by neexistovalo, odpojit se od myšlenek a celou svou bytostí se vcítit do svého středu v sobě. Pokud myšlenkám neposkytneme pozornost, zůstanou mimo naše vědomí, mimo naší mysl a nebudou ji už obtěžovat. Jsou závislé na naší pozornosti a pokud jim chybí, přestávají existovat. V tu chvíli jsme ukotveni v přítomnosti, ve věčném nyní.
Uvolníme myšlenky na to co bylo, nebo na to co bude a síla přítomnosti objímá naše já.
Ve stavu, kdy svou energii vtáhneme do sebe, odpoutáme se od vnějšího, procítíme hluboký klid, rozžehneme oheň své vnitřní podstaty. Ten naplno zazáří a svůj plamen vědomě nasměruje na hlas srdce. To, co ucítíme ve svém srdci, je řeč naší duše, která je ve stálém kontaktu s Absolutnem, neboť je jeho neoddělitelnou součástí.
Tam najdeme pravdu, odpovědi na všechny otázky.
Skrze vyzařování srdce si můžeme rozumět beze slov. Síla energie vycházející ze srdce je pro ostatní srdce v jiných bytostech dostatečně srozumitelná. Pokud se naladí, mohou naší jemnou pulzaci zachytit a načíst informace, které sdělujeme. Vyciťovat skrze srdce je základní dovednost, která zdegenerovala ve chvíli, kdy se jako prostředek komunikace začal používat jazyk.
Pomocí zaměřování pozornosti je možné navázat kontakt nejen s lidmi, ale též s jinými úrovněmi Bytí. Je to opět řeč naší duše, našeho vědomí, jenž nám předá odpovědi na otázky z kvantového pole – nekonečného oceánu informací, který v sobě shromažďuje data – vědomí o úplně všem stvořeném, o všem existujícím.
Kvantové pole je některými naukami též nazýváno Velkou myslí. Myslí, nepopsatelné a z našeho úhlu pohledu nepochopitelné inteligence a moudrosti, která o všem stvořeném sní svůj sen.
Vesmír je mentální. Vše je výtvorem Velké mysli (Boha, Absolutna, Pole informací..)
Na začátku, když ještě nebylo nic stvořeného a vše se nalézalo v klidu, se z nekonečného oceánu míru a ticha zrodila první myšlenka, proces tvůrce byl započat.
Velká mysl začala snít svůj sen, tvořit pomocí zaměřování pozornosti, a tak vznikly galaxie, vesmíry, planety, život na nich.. Vše se od toho okamžiku v neustálém rytmu a pohybu tvoří, mění i zaniká. Vše manifestované má svůj pulz, svou vibraci, vše podléhá nekončící změně.
I naše těla pulzují v přesném rytmu, objevují se a mizí, objevují se a mizí..
Dnes už víme, že „mizí“ znamená „rozkládají se“ na miliony kvant.
Těla jsou v době rozložení shlukem miniaturních částic, z nichž každá nese informaci o všem
z čeho se oddělila. V době svého „zmizení“ se částice – kvanta nachází v kvantovém poli, kde
sdílí všechny své informace s ostatními částicemi, které se zde nacházejí, takže v každém okamžiku, má každičké kvantum informaci o všem existujícím.
Z toho vyplývá, že i každý miniaturní kousíček nás samých nese informaci o všem stvořeném
a v nekonečném tanci svého objevování se a mizení, je ve stálém propojení se vším manifestovaným.
Takto věčný pulz funguje i u všech dalších věcí, předmětů, rostlin, stromů, zvířat…, které se objevují a mizí ve svém vlastním rytmu. Vše stvořené tedy obsahuje informaci o všem.
 
Vibrace o různých frekvencích všeho se šíří ve vlnách a ty nelze zastavit, prolínají se,
prostupují a zajišťují tak dokonalou propojenost všeho, veškeré existence. Ať hmotné (energie zhuštěná do hmoty) s nejnižší vibrační úrovní nebo jemněhmotné s úrovní vibrací vyšší. Čím vyšší vibrace, tím jemnější energie. Jsme jednotou, která se neustále vlní, rozpíná a smršťuje.
Vše je provázáno a propojeno, jsme vším a všechno je námi. Jsme neoddělitelně spjatí.
Až jednou přestane Velká mysl snít svůj sen o všem, tvůrčí proces bude zastaven a my i vše ostatní budeme vtaženi zpět do ní samotné, do oceánu klidu a ticha.

________________________________________________________________________________

O zaměřování pozornosti učil Mistr Ježíš ve svých kázáních:
 
„Kam se poděla vaše minulost od vašeho narození až do této chvíle? Stala se pouhou myšlenkou, vzpomínkou. A co vaše budoucnost? Není opět ničím jiným, než souhrnem obav a nadějí, které se buď uskuteční nebo neuskuteční v časově nezvažitelné přítomnosti, aby se vzápětí staly minulostí.
Co tedy zbývá z vašeho života?
Jen přítomnost, věčné nyní, které je základem celé vaší pozornosti a základní částí všech vašich myšlenek. Pozornost je vaším pravým Já. Pozorností žijí a umírají všechny vaše myšlenky. Odtáhnete-li pozornost od světa, svět pro vás zaniká, neboť není žádných samostatných a na naší pozornosti nezávislých myšlenek, jimiž by mohl být pozorován. Tato pozornost, toto vaše vědomí je opravdu jedinou věcí, která dodává skutečnosti všem vašim myšlenkám.
Ona je hledaným Královstvím nebeským.
Ostatní život je pouhým snem…“
(Eduard Tomáš, Metafyzické příběhy Kamenná sekera, citace z příběhu Kde je ten třetí?)
 
________________________________________________________________________________
 
 
V dnešní době o zaměřování pozornosti na přítomnost hovoří mnoho autorů,
například Eckhart Tolle v knize Moc přítomného okamžiku.
 
„Přišla doba velké příležitosti, využijte ji, nezahoďte ji, vystupte ze své komfortní zóny a spojte se s Přítomností skrze dech a setrvejte tady a teď, prázdní.“
„Pokud vás myšlenky nutí k přemýšlení, uvízli jste v jejich moci, ponořte se hlouběji pod jejich úroveň působení, uvolněte se do přítomnosti.“
„Do Přítomnosti, která je hlubší než osoba, neztrácejte se v mysli.“
 
Říká se, když EGO pláče nad tím, co ztratilo, DUCH se raduje z toho, co našel.
 
To, co na povrchu vypadá špatně, má svůj nezbytný význam. To, co vypadá jako domeček z písku nás nutí jít hlouběji, pod povrch a nalézt zde skálu, která je naší podstatou. Uvědomíme si, svou identitu, svou Podstatu identity. Naše Podstata identity je neoddělitelná od přítomného okamžiku.
Proto nás potkávají protivenství a pomáhají nám zastavit se a hledat v hlubokých hladinách sebe samých. Vždy je to příležitost k novému, krásnému znovuzrození.
 
(Vyňato z hovoru Eckharta Tolla, uveřejněného na youtube.)


Cesty k sobě
Rozhovor Alžběty Šorfové s prof. Janem Rakem
 
 
Nádherně popisuje realitu, možné fungování, tvoření, pohled z různých úhlů pohledu z jiných dimenzionálních rovin.
Jako smysl naší existence ukazuje na skutečnost, že ovládnutí svých emocí a myšlenek je tím Svatým grálem, tím, co přináší tzv. osvícení.
Já jako pozorovatel, tvořím tím, že si vybírám z nekonečného množství možných realit a svým výběrem směruji svou životní cestu.
Pozorovatel pozoruje reality, které si dokáže představit. Jeho představivost dává hranice jeho nabídce možných prožitků – realit. Rozvinutí představivosti závisí na mnoha faktorech, které vytvářejí pozorovatelův životní postoj v tom smyslu, jak chápe, že svět a věci v něm fungují.
Postoj dává pomyslné hranice tomu, co si může představit jako skutečnost.
Představivost je tím nástrojem, který určí, co je pro nás MOŽNÉ. Představivost rozšiřuje nebo zužuje nabídku možných realit mého života.
Co si dokáži představit a vidět svým vnitřním zrakem jako skutečné, to se může uskutečnit v realitě, kterou prožívám, neboť jsem si svým představováním určila – vybrala si, co mou realitou skutečně bude..
Pokud něco nepozoruji, přestává to existovat.
 
Naše emoce jsou ukazatelem toho jak myslíme.
Chceme-li změnit emoce, to jak se cítíme, je třeba změnit myšlenky.
Ten, kdo to dokáže, stává se vědomým tvůrcem své reality.
 
Nádherně to koresponduje s učením Mistra Ježíše, který své posluchače vedl k tomu, že není žádných samostatně existujících myšlenek. Všechny myšlenky jsou závislé na naší pozornosti, bez ní umírají, přestávají existovat. Pozornost, je to, co dává život všem našim myšlenkám.
Zaměříme-li plně pozornost na tady a teď, v tu chvíli je minulost pouhou myšlenkou – vzpomínkou
na to, co se stalo a budoucnost je myšlenkou na to, co se teprve stane.
 
 
Prof. Rak se velmi hezky dotýká filmu Matrix.
Architekt je rozumová úroveň tvůrce, Vědma je srdeční úroveň tvůrce, ta tvoří z pozice všeobjímající, bezpodmínečné lásky. Její energie je mocnější než rozumová.
Rozumová – mužská, srdeční – ženská.



0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *