Příběhy z regresních terapií
Johanka
Vyděšená, desetiletá Johanka, utíká ulicí jak nejrychleji dovede. Běží bosa, stále se ohlíží, klopýtá po kluzkém povrchu oblých dlažebních kostek. Její vlnité, blonďaté vlásky, sahající až k pasu se natřásají a bílá, volná košilka až ke kotníkům, má urousané lemy. Je po dešti a cesta ještě nestihla uschnout. Ulice je dlouhá, klikatí se mezi vysokými starými domy, nikde ani živáčka. Už se šeří a Johančinu snahu uniknout ztěžuje táhlé stoupání, což jí obírá o poslední Číst více…