Chatrč

Regresní terapeutka pomáhá uvolnit mé vědomí až za hranici tohoto světa. Cílem je najít vtělení mojí duše, které pomůže pochopit dění v současném životě. Je třeba harmonizovat situace, které se intenzivně opakují a brání jeho klidnému prožívání. Potřebuji vyčistit jeden ze vztahů.

Nejprve se mi nedaří uvolnit, ale po chvíli vše pouštím a oddám se vedení. Jako přepnutím vypínače se ocitám jinde. Vtělení v jiném časoprostoru vnímám jako pozorovatel shora. Zahalená do neviditelného roucha, mohu vše shlédnout jako živý film a vidět celý děj skrytě. Jsem součástí příběhu, prociťuji emoce, prožívám každé rozechvění i mocné otřesy hlavních postav události..

Obrazy přicházejí a skládají se v příběh, jenž je stále tak živý. Jsem okamžitě naplno vtažena do jeho prožitku a stávám se jeho součástí..

..Objevuje se dřevěné obydlí chráněné lesem s částečným výhledem do krajiny. Teď vidím střechu domku, jsem přímo nad ní. Procházím skrz. Už jsem uvnitř, přímo nad kotlíkem. Otevírá se mně pohled shora na celý vnitřní prostor..

Nejprve prožiji odehrávající se drama se vším co nabízí. Později se vynoří obrazy a vhledy, které poskládají a rozvinou celý příběh se všemi jeho podrobnostmi. Sepisuji jej. Ještě dlouho při jeho čtení mou bytostí otřásají emoce..

Chatrč

Na okraji hlubokého lesa, který vytváří bezpečnou ochranu před okolním světem, žije žena. Zná tajemství bylin, kořenů, stromů, minerálů, hub i jiných darů přírody. Sbírá je, suší, drtí, vaří odvary, míchá léčivé lektvary.

Moudrosti léčení jí učil les sám. Dokáže komunikovat s jeho duchy a bytostmi, strážci rostlin, studánek, jezírek i vílami a skřítky, jenž spravují přírodní poklady. Jejich vzájemné propojení plyne beze slov, na základě intuitivního vnímání. Miluje království, jímž je obklopena. Žije ve zdánlivém osamění, přírodní, elementární společníci jsou pro ostatní neviditelní. Její obydlí je velmi vzdálené životu komunity, žijící ve vesnici. K jeho návštěvě je třeba vynaložit úsilí, zdolat dlouhou cestu. Přes to je vyhledávaná potřebnými, kteří přicházejí s žádostí o pomoc.

Skromný domek bylinkářky stojí na malé mýtince na okraji lesa. Chrání její příbytek ze všech stran, kromě jediné části vpředu. Tam se otvírá pohled do zelených luk, mezi nimiž vede velmi úzká, těžce postřehnutelná cesta. Je vroubená potůčkem s mechovým obložím, zurčícím písní příběhů, které svědčí o pomoci, přírodním léčení a regeneraci.

Ti, kdo po cestě kráčí, vyzařují energii svého osudu, vyprávějící roztodivné příběhy.

Putují za ženou do její chatrče u lesa. Jdou si pro pomoc se svými neduhy. Přichází pro úlevu a obnovu zdraví.

Dřevěná, čtvercová chatrč má zaoblené rohy. Uvnitř, uprostřed jediné místnosti celého obydlí, je kamenné ohniště, které málokdy vyhasíná. Věčný oheň opaluje černý kotlík. V něm se po většinu času stále něco vaří.

Na stěnách, jejichž výplní jsou hustě spletené větve a mech, se pohupují váčky různých velikostí. Obsahují léčivé čaje a směsi, namíchané k užitku a pomoci. Visí tu také do malých otýpek svázané rostlinky k usušení, které na rozdrcení a namíchání teprve čekají.

Pod malým okénkem přírodní lože, vedle stůl a jedna židle. To je celé její království, skromné, ale účelné. Vzhled ženy působí nenápadně, ale vždy upraveně a čistě. Dlouhé tmavé vlasy svázané nad temenem, jednoduché, jutové šaty, sahající až ke kotníkům.

Věk okolo čtyřiceti let, štíhlé postavy. Na krku několik amuletů z kůstek, kamínků a peříček. Tvář bylinkářky je zvláštně krásná, zejména její oči. Při přímém pohledu člověk cítí, že nahlíží až do morku kostí a čte si o něm informace, které o sobě ani sám neví. Skoro nemluví, jen tehdy, když dává instrukce, jak užívat medikamenty.

Tak plyne čas a jednoho dne navštíví stavení u lesa starší muž. Sužuje ho špatné trávení. Na zdravotní potíže dostane jeden z váčků s pokyny, jak čaj připravit a pít. Za několik dnů se vrací, velmi rozzlobený a chystá se ženu potrestat. Nápoj mu způsobil ještě větší problémy a cítí se o mnoho hůř. Vysvětlení, že stav se může zpočátku zhoršit, neboť se tělo potřebuje zbavit škodlivin a jedů, je zbytečné.

Ty couro, cos mi to dala za driják! Tos mi udělala schválně! Mrcho, myslel jsem, že chcípnu, jak mi bylo zle! Uráží ženu hrubými slovy. Když vidí, že se jí to nedotýká, jeho zloba roste a uchyluje se k násilí. Chytne jí a srazí k zemi. Bylinkářka se brání, nedá se lehce, škrábe a kouše, bije ho pěstmi. Nakonec, po dlouhém boji, žena vyčerpá své síly. Muž dosahuje svého. Zmocní se jí a znásilní.

Až je spokojen, nechá zuboženou ženu ležet na zemi a odchází ven před domek. Leží, ponížená, zbitá, přemáhá bolest a nenávist. Ta roste každým okamžikem, nemůže ten proces zastavit. Hlavou se jí honí mnoho myšlenek. V jednu chvíli má jasno. Ve stejném okamžiku se muž vrací do obydlí. Dělej, dej mi něco, po čem mi bude líp! Hni sebou! Křičí už od dveří a vyžaduje směs bylin, svůj nový medikament, který mu konečně pomůže. Žena ztěžka vstává a pomalu, s bolestí při každém kroku, dojde k zavěšeným váčkům.

Jeden vybírá a tiše jej podává muži. Ten se jen ušklíbne, vytrhne jí byliny z rukou a beze slova odchází. Ona ví, že se hrubián už nikdy nevrátí. Umírá v bolestech a jeho poslední myšlenka je na pomstu. Jeho život vyhasíná se srdcem přetékajícím zlobou a nenávistí.

Ano, její plán byl ublížit mu, potrestat ho za to, co udělal. Odnesl si váček se silným jedem.

Vědomí, že je mrtvý, její vnitřní pocit zhnusení, odporu a viny nezmírňuje. Trápí se každý den až do chvíle, kdy sama stejným způsobem ukončuje svůj život.

*

Bylinkářka, zvyklá lidem pomáhat, nesnesla pocit viny. Způsobila smrt člověka. Tíhu s sebou táhla do chvíle, kdy už ji nemohla dál unést. Zvolila útěk v podobě sebevraždy.

Pokud odpustím druhým a prvořadě sama sobě, očistím se a ulehčím si od tíživých emocí, které mě sžírají.

Odpustit neznamená souhlasit s tím, co mne potkalo a způsobilo bolest, pocit křivdy nebo jiné prožitky, které vyvolávají nepříjemné emoce a trýzní moje srdce.

Odpuštění je o smíření a odevzdání. Poodstoupím, smířím se a předám bolest minulosti. Odpouštím ji od sebe jako balónek, který unáší vítr.

Uvolnit - odpustit, jako otočením kohoutku, zátěž ze svého života. Vizuální představa tohoto procesu, jak ode mě odtéká to bolestné, mučivé, umocňuje očistu.

Zážitek lehkosti a osvobození je odměnou za vynaloženou práci.

Pokud se mohu podívat očima pozorovatele s nadhledem na celou situaci, uvidím, co mi přijatá životní lekce naučila. Kam jsem se jejím pochopením posunula.

Zvládnutí těchto učebních úkolů a porozumění z nich plynoucí, mě posouvá dál.

Odpuštění je velmi silný nástroj k nalezení klidu, míru a prozáření srdce.

Vnese do života novou svěží energii a radost z jeho prožívání v lehkosti.

*

Návrat do minulého života ukázal, co se dříve odehrálo. Pomohl porozumět energiím, které se projevovaly v tom současném. Smíření a odpuštění přineslo klid a mír oběma aktérům. Postavili se do rolí otce a dcery, aby se naučili milovat jeden druhého..

*

MEDITACE

Rozumím, odpouštím

Nacházím si klidné a tiché místo a vytvářím posvátný prostor. Představuji si okolo sebe sloup světla, poskytuje mi bezpečí. Vědomě se propojuji se Zemí a s Nebesy.

Zaměřuji pozornost na svou hruď. Vnímám, jak stoupá a klesá v přirozeném rytmu.

S nádechem se hrudník rozpíná, s výdechem uvolňuje. Odchází veškeré napětí.

Prostupuje mě klid a mír.

Jsem připravená.

Rozhoduji se.

Uvolním bolest, nenávist a zlobu ze svého života. Beru je a vkládám do vaku. Ten pevně zavazuji provazem. Jsem připravená břemeno propustit. Vkládám jej do rukou Stvořitele. Osvobozuji se. Jsem svobodná a lehká. Mohu se konečně nadechnout. Cítím vlnu uvolnění. Narovnávám své tělo a nechávám tíhu za sebou.

Vím, že nemám právo vzít život druhému člověku. Ani sobě.

Pomsta není tou cestou. Rozumím této lekci. Teď už ano.

Děkuji.

ODPOUŠTÍM!

Odpuštěním nesouhlasím se skutky, které byly vykonány.

Odpuštěním uvolňuji ze svého života energie, které jej tíží.

Osvobozuji se z jejich moci!

Bolest a vina se rozpouští.

Dovolila jsem si projít tímto léčebným procesem.

Zbavená tíhy, lehká a svobodná, kráčím životem dál!

DĚKUJI! ♥

*

AFIRMACE

ODPOUŠTÍM SI! ODPOUŠTÍM TOBĚ! ODPOUŠTÍM VŠEM!

Tyto věty zní každou částečkou mé bytosti. Vyzařuji jejich rezonanci do všech stran.

Zaplavuje mě pocit svobody a lehkosti!

A tak to je!

*