Připomíná svým učením těm, kteří chtějí jeho pravdy vnést do praxe svých životů, že každý jeden jsme velcí tvůrci. Tvoříme stále. Většinou nevědomě. Naše myšlenky, postoje a činy tvoří další minuty, hodiny, měsíce a roky našich životů, tvoří naší realitu. Zde se nabízí možnost, jak se stát vědomým tvůrcem svého života. Vědět, jak používat Zákony,...

Jak si plnit své sny a touhy? Sedm posvátných principů manifestace podle Kybalionu - alchymie tvůrce k použití v praxi. V této části připomínám čtyři z nich. NEZAPOMEŇ, že máš magické schopnosti, s nimiž ses už narodil.

Schopnost tvořit je naší přirozeností.Náš potenciál je obrovský, jen jej v sobě odhalit a používat.Nauka, která své žáky učila víře v sebe sama a připravovala je na využívání svých neomezených schopností v běžném životě se nazývá Kybalion.

S touto vlastností přicházíme na svět, jen si jí ve většině případů nejsme vědomi.

Eduard Tomáš, Kamenná sekera
"Vždyť, není-li mír uvnitř člověka, jak může být mimo něj?"
"Ať jsou všechny bytosti šťastny!"

Každý den se chystáme dělat to samé, jsme zajati v koloběhu našich životů, které se odvíjejí stále dokola, podle nastavených vzorců a vytváří tak systém úkonů, které znovu a znovu opakujeme. Tento stereotyp vede k jisté omezenosti vnímání reality.
Uniká nám spousta důležitých věcí okolo nás, kterých si nedokážeme všímat, neboť jsme plně zaujati svou...

Alke má dnes službu. Není právě nadšená, raději by doma skládala puzzle. Je to její koníček, její vášeň, která přerostla v určitý druh závislosti. Nic jiného jí netěší. Pocit naplnění a vnitřního uspokojení jí přináší pouze prohrabování se v barevných i černobílých kouscích skládaček, z kterých tvoří papírové obrázky a obrazy, jenž jsou v bytě k...

Francezka, mladá, veselá dívka kyprých tvarů, vstupuje do baru u mostu se zářivým úsměvem na tváři. Venku se smráká a za chvíli začíná její služba. Už je tu skoro sedmý měsíc. Docela výdrž na tak náročnou práci, kdy je den co den v kontaktu s lidmi posílenými alkoholem a mnohdy i něčím, co vědomí zcela ovládá a člověk pak ztrácí...

Maja se vrací zpět ve vzpomínkách a ty ji jako červená nit vedou do jednoho místa v jejím životě, jehož události zásadně ovlivnily celý jeho další průběh.

Vyděšená, desetiletá Johanka, utíká ulicí jak nejrychleji dovede. Běží bosa, stále se ohlíží, klopýtá po kluzkém povrchu oblých dlažebních kostek. Její vlnité, blonďaté vlásky, sahající až k pasu se natřásají a bílá, volná košilka až ke kotníkům, má urousané lemy. Je po dešti a cesta ještě nestihla uschnout.