Dimenze světla

V některých dnech se vracím a rozpomínám ve své mysli a ve svém srdci na události, které z mého úhlu pohledu už minuly. Jsou to chvíle hlubokých vhledů při meditaci, v rozšířeném stavu vědomí.

Vidím je v minulosti, i když to tak ve skutečnosti není.

Pro tuto dobu mého života, z nynější pozice, ve které teď stojím, to však má pro mne význam k jejich jasnějšímu pochopení.

Časová osa je pro tuto realitu neoddělitelnou součástí, veličiny prostor a čas jsou svázány, jsou na sobě závislé.

Když se rozpomenu, obdržím všechny informace naráz, v jeden okamžik. Abych jim lépe porozuměla a chápala jejich souvislosti a mohla je v této realitě sdílet, je třeba abych je rozbalila do časové linie. Pak popis jejich průběhu dává smysl pro způsob chápání v časových posloupnostech. Zatím to jinak neumím. Později možná dojde k nějakému posunu, který mi otevře jinou možnost zprostředkování.

___________

V jednom z životů kráčím po blyštivé ploše, která odráží světlo, jako zrcadlo.

Vzpřímená, sebejistá bytost, vědomá si své neomezené tvůrčí moci.

Každý pohyb vyjadřuje můj neochvějný postoj v tomto životě.

Jeho základem je propojení s všudypřítomnou existencí všeho, co je stvořeno, neboť Prasíla, která vše otiskla do hmoty, je mou součástí, stejně tak, jako já její.

Pohybuji se pomalu, krok za krokem postupuji k místu, které lze popsat jako zářivý tunel.

Jeho začátek i konec jsou rozšířené. Má tvar oboustranného trychtýře, jehož konstrukci tvoří zlaté siločáry. Stojí kolmo k blyštivé ploše, po které přicházím.

Teď vstupuji do sloupu zlatavého světla, kterým je tunel zaplněn.

Procházím jemně skrze stěnu do jeho středu. Silně vnímám energetické rozhraní a velmi mocný proud světelných miniaturních částic v jeho vnitřním prostoru. Takřka okamžitě nabývám dojmu, že se mé tělo rozpíná do všech stran a přestává mít strukturu pevné hmoty.

Sama se stávám částicemi, z kterých je mé tělo uskupeno. V jedné chvíli už tělo nemám, jsem shlukem zářivých kmitajících světélek a přes to, že nemám fyzické smysly, vnímám daleko intenzivněji vše, co se se mnou děje.

Prostor, do kterého jsem vstoupila a rozložila zde své tělo, je portálem pro vstup do jiných dimenzí existence.

Postup je tak jednoduchý. Stát v plnosti své vnitřní síly, být si vědoma čistoty své duše a ze svého středu vyzařovat sebe sama do všech stran. Pak už stačí pouhá myšlenka a v ten stejný okamžik jsem přenesena tam, kam pomyslím.

Cítím uvnitř sebe obrovský potenciál, pro který jen těžko hledám slova.

Jako mozek superpočítače, který vše ovládá pouhým hnutím mysli.

Já sama jsem technologií, která v naší realitě v technickém pojetí nemá obdoby.

Stále se svět technologií zdokonaluje, vyvíjí a posunuje vpřed. Pokud bychom však toto úsilí namířili dovnitř sebe, na své super schopnosti, které v nás leží ladem, byli bychom mnohem dál než nyní.

V každém z nás dříme tento potenciál, který zatím neumíme v plné síle využít.

Nastavuji vnitřní mír vědomým dechem.

Jsem plně tady a teď.

Vnímám každou částečku světla, která vyplňuje prostor tunelu. Já jsem těmi částečkami.

Bez hmotného těla, v podobě zářivého světla složeného z miliónů kmitajících zlatavých částic, koncentruji svou pozornost na jediný záměr.

Přemístit svou existenci do reality, jenž mi dovolí nahlédnout do života, který mé vědomí realizuje po životě ve fyzickém těle na planetě Zemi.

Uvnitř sebe vím, že popis časové posloupnosti života "nyní" a života "potom", je trochu krkolomný, protože vše se děje současně, ale pro lepší pochopení z nynějšího úhlu vnímání, volím popis v časové linii.

Jako shluk světla v tunelu, jsem veškerým svým potenciálem soustředěna na přenos do reality po tomto životě. Vše je velmi rychlé. Jemný "překlik" do jiné úrovně bytí. Změna vibrací, spolu s vnitřním záměrem, přenesly mé vědomí do světa, který se přede mnou nyní otevírá podobně, jako když roztahuji záclony.

Vnímám sebe sama jako postavu, která je průzračná, jemně světélkující.

V uších i uvnitř mne mi tichoučce rezonuje jedno stále se opakující slovo: "Šambala".

Nejsem muž ani žena, jsem bezpohlavní bytostí.

Má fyzická schránka má podobný tvar, jako mělo mé tělo v nynější realitě, jen není tak hustá.

Působí velmi jemně, jako pavučinka. Je skoro průhledná a současně zářivá.

Pociťuji, že se mohu přemisťovat silou vůle. Jen pomyslím a jsem v místě, kde chci právě být.

Před sebou vidím nádherný, sněhově bílý chrám. Má několik věží a věžiček, které zdobí zlaté kopule, jenž pohádkově odráží sluneční světlo do všech stran.

Přenáším se dovnitř chrámu.

Běloskvoucí místnost, v níž se nyní nacházím, je kruhovitého tvaru a její stěny vypadají jako by byly pokryty sněhovou vrstvou. Třpytí se a v duhových odlescích odráží světlo, jenž dovnitř dopadá skrze průhledný strop. Vnitřní pocit mne vede do středu prostoru. Nacházím jej lehko, ve stropě nade mnou je ve středové části velký, lotosový květ. Ve stejný moment, kdy se stavím do centra kruhu, se objevují zářivé, průzračné bytosti a vytváří obrazec okolo mne . Jakoby z ničeho se jedna po druhé zhmotňují přímo přede mnou a zaujímají svou pozici. Jejich těla jsou uskupena do tvaru rozkvetlého lotosového květu. Komunikují se mnou skrze pocity v srdci.

Stávám se součástí jejich společenství a budu se spolu s nimi podílet na tvůrčím procesu, který propojí tuto dimenzi se světem, který potřebuje energetickou i duchovní podporu.

Mám sledovat jejich konání a vidím, jak každá bytost uvolňuje ze své hrudi světélkující kouli plnou života. Všechny směřují do středu prostoru nad mou hlavou, kde se spojují v jednu. Vnitřní pohnutkou jsem vedena k tomu, abych učinila totéž. Soustřeďuji svou pozornost na své srdce a silou vůle a představivosti probouzím k životu obraz zářivé koule, který se v ten moment jak je vytvořen, zhmotňuje ve skutečný, světélkující útvar a propojuje se s velkým kulovitým objektem nade mnou.

V tomto živoucím tělesu se zářivé proudy uvnitř přelévají, pohybují a vyzařují do všech stran.

Na stejné vlně záměru plníme kouli energií požehnání, lásky, soucitu, uvědomění, přijetí a odpuštění. Přenášíme ji nad chrám, lehce projde stropem, nic pevného pro ni není překážkou.

Ve výšce nad námi ji rozzáříme na maximum a silou vůle z ní vytváříme energetický most k místu, kde je ho třeba. Je to svět jiných vibrací, kde upadá v zapomnění síla lásky a světla. Je třeba vzkřísit a uvést v život tyto kvality, aby se rozšířila úroveň vědomí na této planetě.

V tu chvíli má návštěva v této úrovni bytí končí. Bytosti se se mnou loučí, s láskou v srdci opouštím toto nádherné místo. Udržuji v sobě naději, že se sem jednou, až nastane správný čas, vrátím.

Rychlostí, kterou ani nestíhám zaznamenat, jsem vtažena do zářivého tunelu, kde se mé tělo opět rozkládá na milióny světelných částic. Síla pozornosti na záměr vrátit se zpět do prostoru a času, tady a teď, mne v mžiku teleportuje a já mohu vystoupit ze zlatého portálu na blyštivou plochu povrchu, po kterém jsem k němu dříve přišla.

Nádherný, povznášející prožitek si nesu ve svém srdci s sebou.

Děkuji ♥

_________________________