Kdo jsem?

Kdo vlastně jsem?

Jak odpovím na tuto otázku?

Kolik rolí v životě zastávám? Jistě, je jich mnoho a mnoho jich mám už za sebou,

ty už zůstaly v minulosti.

Ale o tomto typu rolí se rozepisovat nebudu, jen se jich dotknu.

Role se střídají s denní dobou (manželka, matka, babička, masérka, ošetřovatelka, kuchařka, kamarádka..), jednu roli měním za druhou.

Střídají se s životním obdobím (žákyně, studenka, policistka, účetní, manažerka..).

Také se mění s tím, jak rostu, vyvíjím se (malířka, terapeutka, spisovatelka..).

Zajímavější mi přijde, odpovědět na tuto otázku jinak.

Kdo jsem?

Jsem bytost, která v tomto životě, svázaná v těle člověka, hraje hru na život na planetě Zemi.

Vtažena do pravidel, které někdo určil.

Hledající svobodu, aby se z těchto stanovených hranic mohla vymanit a roztáhnou křídla. Osvobodit se.

Jsem bytost, jenž nepřestává zkoumat, jak vše funguje na vyšší úrovni bytí a vnáší zjištěné informace do této reality, kde je osobně zkouší.

Učí se a dělí o své zkušenosti a prožitky.

Jsem člověk, ve smyslu běžné lidské bytosti, napojený na matrix, který mi nabádá si myslet,

že vše je skutečné, že existují hranice naší tvořivosti, že jsme odkázáni na daná pravidla,

která někdo vymyslel.

Že nemohu roztáhnout svá křídla a stát se svobodnou..

Jsem uměle vedena k tomu, abych žila, konala a myslela v hranicích mě vnucených.

Pouze ten, kdo vnitřně touží po svobodě a hledá možnost, jak jí dosáhnout,

dospěje k jiným pohledům na to, jak vše funguje.

Ignoruje vnucované názory a uvolní své vědomí z fyzického vězení a rozšíří se do všech stran.

Nechá se vést vyšší inteligencí.

Mé vědomí, nekonečné, bez hranic, vědoucí, že vše je možné, že hranice neexistují, ty si určuji sama, dokáže věci, o kterých jsem dosud pouze snila ve své fantazii.

A mnoho dalšího, co teprve odhalím, protože si nyní nedokáži představit, že je v mé moci.

Pokud si dovolím myslet bez hranic a dívat se na život z jiného úhlu pohledu než jsem běžně zvyklá

z pozice člověka, zažiji neskutečné stavy, silné prožitky vnitřní moci.

Dojdu ke zjištění, že okolní svět, který v člověčím těle podléhá fyzickým smyslům, je jen hra,

jejíž pravidla mohu libovolně měnit a zkoušet, co je možné.

Posouvat pomyslné hranice stále dál a rozšiřovat své vědomí do nekonečna.

Stávám se tvůrcem, který se osvobodil z pout a vědomě tvoří svou realitu.

Ano, jsou tu různé životní lekce a zkoušky, které ale s tímto postojem zvládám s nadhledem.

A tam, kde nadhled chybí a jsem prvotně vtažena jejich vibracemi, slouží jako učivo, které je třeba přijmout, poučit se, zaujmout nový postoj, je-li třeba odpustit a propustit.

Potom je život radostí, jehož plynutí s láskou prozařuje mé dny.

______________________________________________